práh, prahu m. (6. mn. -zích) 1. spodek dveřního otvoru ze dřeva (trámec) n. z kamene: dřevěný, kamenný p., překročit p. domu, bytu vkročit do domu, do bytu; zakopnout o p.; stát na prahu (stavení, bytu); přen. pokraj; (v určení času) začátek: na prahu lesa, Orientu; – na prahu nové doby, života, smrti, dějin, revoluce; každý ať zametá před svým (vlastním) prahem ať si hledí svého, stará se o sebe, všímá si svých nedostatků a neupozorňuje na cizí; let. p. rozjezdové (přistávací) dráhy okraj plochy letiště, kde se letadlo může ještě (již) dotknout země †2. pražec I 1 (žel.): klást prahy (na trati) (Ner.) 3. stupňovitá skalnatá překážka v řece, přes kt. přepadá voda; voda přepadávající v takovém místě: dněperské prahy; šuměly a hučely prahy (Jir.) peřeje; zeměp. dlouhý a plochý hřbet na mořském dně oddělující hlubokomořské pánve; geol. pevninský, kontinentální p. šelf 4. (v růz. odb. spoj.) rozhraní, mez 3, hranice 3; psych. p. počitku nejmenší síla nutná k tomu, aby si člověk počitek uvědomil: p. vědomí; p. bolestivosti, slyšitelnosti; fyz. p. citlivosti nejmenší kmitočet záření, při kt. nastává emise elektronů; zdrob. k 1 prážek, -žku m. (6. mn. -žcích) řidč.