prázdný příd. (v přísudku a doplňku zast. též jm. tvary prázden, -dna,...) 1. (v sobě n. na sobě) nic neobsahující, jsoucí bez náplně, nemající žádný konkrétní obsah (op. plný 1): p. vůz; p-é sýpky; p-á nádoba, přen. expr. hlupák; p. talíř; p-á koule dutá; p-é místo neobsazené; p. dům neobydlený; ulice jsou p-é bez lidí; hráli před p-mi lavicemi; p. ořech bez jádra; p. klas bez zrna; p. papír nepopsaný; má p-ou hlavu je hloupý; přišel (odešel), vrátil se s p-ma rukama bez majetku, bez peněz, bez dosažení cíle, nepořídil; mít, přinést jednu (kapsu) p-ou a druhou vysypanou být bez peněz, nepřinést nic; mlátit p-ou slámu mluvit jalově, planě, nesmyslně; zbytečně něco dělat; hud. p-á struna (smyčcového nástroje) nezkrácená hmatem prstů; mat. p. prostor neobsahující žádnou množinu; p-á množina neobsahující žádný prvek; zbož. p. sleď bez jiker n. mlíčí 2. nemající vnitřní hodnotu, obsah, význam, smysl, málo obsažný; bezobsažný, planý 3, jalový 2, nicotný: p-á slova; p-á fráze; p-é gesto; p-á forma; nebyla to p-á zvědavost marná; p-é vlastenectví; p. život ničím nevyplněný; p-é ticho; má p-é srdce bez citu, lhostejné 3. hanl. nemající ducha, oduševnění, málo oduševnělý; bezduchý 2: p. panák; p. mluvka; p. výraz obličeje; lhostejná a p-á tvář (J. Čap.) bezvýrazná, netečná, tupá; p. zrak, pohled nepřítomný 2 4. zř. a zast. (čeho, koho, řidč. od čeho, koho) prostý, zbavený něčeho, jsoucí bez něčeho, osvobozený od něčeho: (dědiny) obyvatelů p-y zůstaly (Něm.); předsudků p. muž (Arb.); p. všech daní osvobozený od nich; p. od myšlenek (Boj.); obrazy p-é od lidí (Míčko) 5. řidč., poněk. zast. (o čase) nevyplněný, nezabraný činností, něj. povinností, určený k odpočinku; volný: p. den; mít p-é úterky; p-á chvíle (Ner., Něm.) †6. hubený 1: p-á ňadra (Her.); žabec s p-ou hrudí (V. Mrš.) †7. (o ženě) nepočestný 2: p-é ženy nebo panečnice (Wint.); zpodst. prázdná, ž., prázdné, -ho s. jen ve spoj. přijít, odejít a p. s prázdnou, s prázdným s prázdnem, nepřinést, neodnést s sebou nic; vyjít, vrátit se s prázdnou nepořídit; pustit někoho s prázdnou nic mu nedat, nevyhovět mu; prázdno, -a s. v. t.; přísl. k 2, 3 prázdně: p. slibovat; slova znějí p. bezobsažně, hloupě, jalově; neplodně, p. žijící ženy; – hanl. zírala p. tupě, nepřítomně; prázdno: doma bylo p. a ticho; v její duši je úplně p.; podst. k 1-5 prázdnost, -i ž.: řidč. p. ulic prázdnota; schematičnost a p. postav; pocit p-i života prázdnoty, nicotnosti; – p. výrazu; – zast. p. pramenův prvověkých dějin (Pal.) nedostatek; – zast. býti bez zábavy v p-i (Klác.) ve volném čase