pravice, -e ž. 1. pravá ruka; pravička (op. levice 1, levička): podat si p. na stvrzení úmluvy; potřásli si p-mi; přen. zř. držet ochrannou p-i (čast. ruku) nad něčím (Mach.); zast. ozbrojená p. (Krásn.) moc; stala se její (matčinou) p-í (Sab.) nepostradatelnou pomocnicí; ♦ nechť neví levice (tvá), co činí p. (bibl.) dávej bez očekávání odměny, uznání; levice neví, co dělá p. postupují nejednotně, bez dohovoru 2. pravá strana (op. levice 2): mít někoho po p-i; sedět na p-i, po p-i někoho 3. pravá, tj. konzervativní, reakční orientace v politickém i kulturním životě, skupina lidí (politických stran ap.) tak to orientovaných (na rozdíl od levice popř. též středu): boj levice proti p-í; krajní p.