pravidlo, -a s. (2. mn. -del) 1. (předepsané) závazné ustanovení, jímž je třeba se řídit; předpis, zákon: dodržovat p-a; dbát, držet se p-el; p-a dobrého chování; podle všech p-el; cop podle p-a upletený (zř., Jir.); podrobiti se p-ům (Svět.); p-a kopané; p-a silničního provozu; P-a českého pravopisu (příručka obsahující pravopisnou kodifikaci); zast. p-a pořádku (Jir.) školní řád; p-a (spolku) (Havl.) stanovy; práv. právní p. 2. poznaná zákonitost, základní poučka ji vyjadřující: matematická p-a; p-a o mluvnické shodě; p-a souměrnosti; umět, odříkávat p-a; výjimka potvrzuje p. (pořek.); jaz. jerové p.; mat. závorkové p. o počítání se závorkami; fyz. p. pravé ruky (Ampérovo), p. levé ruky (Flemingovo) (v nauce o magnetismu); motor. p. pravé ruky (o přednosti v jízdě) 3. přijatá zásada; obyčej 1, zvyk: životní p.; udělal výjimku z p-a (a zakouřil si ap.); mým p-em jest, opříti se zlu hned zpočátku (Vrchl.); učinit si něco p-em; řídit se svým starým p-em †4. průpověď, pořekadlo 1 (Něm., Jir.) †5. (krejčovské) pravítko (Wint.); expr. zdrob. *pravidélko, -a s. (Havl., Šal.); v. též pravidlem, zpravidla