praviti ned. (3. mn. -í, min. pravil, zast. ob. prál Něm., Rais aj.) říkat, říci 1. ned. i dok. kniž. (co) mluveným projevem oznamovat, oznámit, sdělovat, sdělit; díti: "sedněte si a jezte," pravila; pravil jí, aby se tomu nedivila (Svět.); pravil, že nesouhlasí; co tomu všemu pravíš? (Zey.) povídáš; co pravíš, Maryčko Magdónova? (Bezr.); poslyš, co ti pravím (Čech); zast. neos. praveno mi, abych... (Havl.), že... (Arb.); jak již praveno (Svět.); zast. (podle lat.) praví se býti věrnými, a nejsou (Třeb.) říkají o sobě, že...; zast. práli (čast. povídali), že mu hráli (Wint.) (při odmítání) nevěřím 2. (co) kniž. (často při citování) slovy vůbec vyjadřovat, a tím zprav. nějak poučovat; jinak než slovy oznamovat, vyjadřovat vůbec, dávat najevo, informovat o něčem; zast. svědčit (o něčem): přísloví, pověst praví, že...; zákon praví, že...; neos. v přísloví, v zákoně, v předmluvě se praví, že...; – statistika praví, že úmrtnost klesá; její oči, tvář praví něco jiného než její slova; srdce, rozum mi praví, že...; – zast. vše (postava ap.) pravilo, že se byla změna s ní udála (Svět.); (podle lat.) chování (jinocha) pravilo jej býti synem starcovým (Mácha) svědčilo o tom, že je... 3. poněk. zast. a kniž. (co) důrazně připomínat, přikazovat: přijďte, ale na déle, to vám pravím (Svob.); ticho, pravím (Klicp.); hrdost mu praví nepovolit káže 4. nář. (komu, čemu jak) nazývat, jmenovat někoho, něco nějak: pravili mu ostříž (Bezr.); kobzole, kterým děti ve škole praví brambory (Mart.); nás. pravívati