prožíti I dok. (1. j. -žiji, rozk. -žij, min. -žil, trp. -žit, přech. min. -živ) (co) 1. strávit (život): p. mnoho let na venkově; život šťastně prožitý 2. zakusit, zažít, poznat 2, procítit I: p. radostné dojmy; p. dobré i zlé; p. básnické dílo; rozum je v činu, ale moudrost je v prožití (K. Čap.) *3. utratit: abychom na pensi neprožili všecko (Hol.); — ned. prožívati