prohlásiti dok. (3. mn. -í, rozk. -hlas, trp. -šen) 1. (co) důrazně, rozhodně říci, oznámit: prohlásil, že na svém rozhodnutí trvá 2. poněk. zast. (co) veřejně, úředně oznámit; vyhlásit, deklarovat 1: prohlášení stanného práva, rozsudku; p. republiku; r. 1848 byla prohlášena svoboda tisku; veř. spr. p. zboží, zásilku podat písemný podklad k proclení, deklarovat 2 3. (co, koho zač, čím) pronést o něčem, někom své mínění; vyslovit se o něčem, někom, hlavně veřejně; označit 3, vyhlásit: prohlásili ho za blázna; p. volbu za neplatnou; Hus byl prohlášen kacířem; lékař prohlásil chorobu za nevyléčitelnou; práv. p. za mrtvého soudně rozhodnout, že nezvěstného je třeba pokládat za mrtvého od urč. data 4. (koho, 4. p., zač, čím) slavnostně, veřejně udělit někomu hodnost, jmenovat něčím; vyhlásit: byl prohlášen kandidátem věd; byl prohlášen za vzorného pracovníka †5. (koho, 4. p.) oznámit (v kostele) něčí úmysl uzavřít sňatek: v neděli prohlášen byl v kostele (Prav.) †6. (co) učinit slavným: prohlásil své jméno v Praze (Jir.); — prohlásiti se dok. 1. (~; za koho) dát se poznat, říci své jméno: nebyli by ho poznali, kdyby se byl neprohlásil; prohlásil se, že je doktor z Prahy (Jir.) 2. řidč. (o kom, čem; ~) říci své stanovisko, mínění; vyslovit se; poněk. zast. (pro koho, co, proti komu, čemu) postavit se na stranu někoho, něčeho, proti někomu, něčemu: p. se o někom velmi nešetrně; neprohlásil se, že by stál o to, aby byl zvolen; neprohlásil se, co se v něm děje; – každý se musí p. pro tu nebo onu stranu (Havl.); města se prohlásila proti Pražanům (Vlč.) †3. vyslovit úmysl vzít si někoho za ženu, za muže, vyslovit se: už by se byl loni prohlásil, ale... (Šim.); — ned. prohlašovati, p. se