prostředek, -dku m. (6. mn. -dcích) 1. (2. j. též -dka) střední část něj. místa, prostoru n. času; střed: jít p-em cesty; vlasy v p-u (p-em Rais) rozčísnuté; vyříznout zkažený p. jablka; začít vyprávění od p-a, z p-a (řidč. od p-u, z p-u); v p-u týdne; zast. aby z p-u svého vybrali (mlynáři) dvě osoby (Erb.) ze sebe, ze svého středu; p-em se vlekla dlouhá tabule (Tyl) uprostřed 2. předmět, pomůcka, nástroj, opatření, výkon ap., kt. slouží k provádění n. uskutečnění něčeho ap.: čisticí, bělicí p.; osvědčený p. proti nemoci; dezinfekční p-y; uklidňující, uspávací p-y; bojovat všemi p-y; najít si p-y k obraně; jazykové p-y; (finanční, peněžité) p-y peníze; mít p-y k výživě; zůstat bez p-ů; z vlastních p-ů něco pořídit; odb. dopravní p. zařízení, jímž se vykonává doprava; zeměd. dotykové p-y; práv. opravný p.; donucovací p-y; ekon. pracovní, výrobní p-y; základní p-y; veř. spr. veřejné p-y peněžní částky ze státního rozpočtu; jaz. vyjadřovací p-y; příslovečné určení p-u; log. logické p-y způsoby dokazování a vyvracení; voj. p-y hromadného ničení; bojové biologické p-y †3. zprostředkování, prostřednictví: p-em synovce získal si přízeň císařovu (Jir.); usilovali o to, aby pokojný p. učinili (Tomek); → expr. zdrob. prostředeček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách): utíkat se k nízkým p-ům (Klost.); — †prostředek, -dka m. (mn. 1. -dkové, -dci, 6. -dcích) (†prostředkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) prostředník 1: umínili (šlechtici) vkročiti za p. mezi králem a Pražany (Pal.); p-yní (mezi lidmi v pohádkách) bývá Morana (Třeb.)