proto (poněk. zast. protož Pal., Jir. aj.) přísl. 1. spojovací výraz souřadné věty důsledkové; z té příčiny, pro tu příčinu, z toho důvodu: stroj mu pohmoždil ruku, p. nemohl pracovat tedy; je spokojen, a p. se usmívá 2. odkazovací (souvztažný) výraz k vedlejší větě účelové n. příčinné: uskrovnil se p., aby mohl pomoci rodičům; přišel p., že mu chtěl pomoci 3. expr. dát někomu co p. důkladně někomu vyhubovat, potrestat ho, způsobit mu nepříjemnost; dostat, dostávat co p. být důkladně vyhubován, hubován, potrestán, trestán: ta práce mi dala co p.! 4. ve spoj. ale p. n. p. přece (ve větě odporovací) přesto však, nicméně: rádi se příliš neměli, ale p. přece spolu slušně vycházeli; o mnoho přišel, ale p. nebyl ještě na mizině 5. proto, no proto vyjadřuje uspokojení, přitakání k něčemu očekávanému: napsal jsi to psaní? Napsal. Proto; říkal, že tam přece půjde. No proto; udělal jsi zkoušku? Ano. No proto; zpodst. proto neskl. s. odůvodnění: všecko má své proč a p.; každé proč má své p. (přísloví)