provésti dok. (1. j. -vedu, rozk. -veď, min. -vedl, trp. -veden) 1. (koho, co kudy) vedením někomu umožnit průchod, přechod něčeho, vedením dostat: p. turisty skalním bludištěm; pašeráci ho provedli přes hranice 2. (koho, 4. p., kudy) doprovodit při prohlídce něčeho: p. cizince městem; p. hosty závodem; – p. koně po dvoře chvíli se s ním projít, aby se ochladil 3. (koho, 4. p.) vzít k tanci; zatančit si (s kým): p. všechna děvčata (na plese) 4. (co) uskutečnit, vykonat, udělat, učinit: p. svůj záměr, úmysl, p. svěřený úkol; p. zkušební let; p. revizi plánu; p. reformu; (často nevh. místo pouhého slovesa: p. zajištění místo zajistit, p. zahájení výstavy místo zahájit ap.); provedl, co si umínil; p. darebáctví, hloupost; ust. spoj. p. svou udělat podle své vůle; cos provedl? vyvedl; voj. provedu! odpověď nadřízenému při vydání rozkazu, (dř.) rozkaz! 5. (co) zhotovit, vypracovat; předvést, zahrát: mistrně provedená výšivka; – p. operu, divadelní hru, hudební svitu 6. řidč. (co) veřejně ukázat, pochlubit se něčím: p. své nové šaty; ned. prováděti, provázeti, provozovati