prut, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. dlouhá nerozvětvená menší větev, zprav. pružná: pruty vrby, ostružiníku; pružný, rovný jako p.; přen. tenké pruty dýmu (Sez.) 2. tyčovitý, hůlkovitý předmět, tvarem podobný rostlinnému prutu: koš ze železných prutů; zlaté pruty; bambusový, štípaný (rybářský) p.; život změnil se jak dotknutím kouzelného prutu (Čech); tech. ocelový drát tvořící pracovní součást stroje: p. tkalcovského stavu; p. pohrabovače; stav. ocelový p. konstrukční prvek, jehož délka značně převládá nad šířkou a výškou 3. mysl. ocas loveckých krátkosrstých psů n. vydry *4. úzký dlouhý pruh (zprav. pole): role z mnoha prutů se skládající (Nov.); poněk. zast. Zlatý p. země české úrodná rovinatá část Polabí; → zdrob. proutek, prouteček v. t.