punkt I, -u m. (6. j. -ě, řidč. -u) (†punktum, ps. též punctum, -ta s., Tomek, Vrchl. aj.) (z lat.) poněk. zast. 1. bod 1-3: plochy, linie a punkty (Havl.); – pozorovací p.; hádky o tom, kde by ten p. byl, kde hranice (v Kostnici) hořela (Koll.) místo; – shodujeme se na dvou nebo na třech punktech (Havl.); první punkty stanov (Herrm.) články 2; obrátit pozornost na hlavní p. věci (Havl.) stránku, věc, hledisko; v punktu lásky také ledacos provedl (Sab.); nic jsme si v tomhle punktu napevno nesmluvili (Řez.) v tomto ohledu 2. tečka jako diakritické n. interpunkční znaménko: litera y bývá s punktem nebo s čárkou psána (Pal.); → zdrob. punktík, punktíček v. puntík