puntovat, řidč. punktovat ned. (z něm.) zast. ob. (co) tajně smlouvat, buntovat: tajné schůzky puntují (emisaři) (Jir.); punktoval stávku (Zápot.); — puntovat se, punktovat se ned. zast. ob. (s kým) spolčovat se k něčemu, buntovat se: puntují se proti vrchnosti (Jir.); punktovat se s kdejakými křiklouny (Malíř.) ○ předp. s-