punktovati I dok. i ned. (z lat.) (co) 1. poněk. zast. opatřit, opatřovat tečkami, tečkou: ornament skládá se z řad punktovaných trojúhelníků (Niederle); hud. punktovaný rytmus tečkovaný 2. med. provést (provádět) punkci: p. vedlejší dutiny nosní ○ předp. s-