pupek, -pku m. (6. mn. -pcích) 1. zbytek po pupečníku v podobě vtažené jizvy ve střední části břicha: bolest okolo pupku; ob. expr. brodit se až po p. v uherských marastech (Stroup.) po pás; přen. expr. v samém pupku Evropy (Kub.) ve středu; zast. expr. ust. spoj. modrý p. (čast. modrá krev) o šlechtickém původu; obyvatel jižních Čech, zvl. Táborska, dř. tak nazývaný podle velkých modrých knoflíků na kabátě (Jir.); strhat si p. (námahou, smíchy) udělat si pupeční kýlu; potrav. druh masa z krajiny břišní; bot. jizva na osemení v místě, kde bylo připevněno ke šňůře vaječné 2. ob. expr., zhrub. břicho 1: leží (Adam) na pupku (K. Čap.); najedli se, až jim pupky praskaly (Kubín); smál se, až se mu p. házel (Kapl.); Bakulovi brzy by splaskl p. (Hol.) zhubl by 3. expr. věc připomínající pupek: p. elektrického zvonku (Baar); poklička pupkem opatřená (Č. lid); p. štítu (Vrchl.); expr. zdrob. pupíček v. t.