pustina, -y ž. 1. (zast. a nář. též pustotina Jir., Glaz., sloven. a nář. pustatina Něm., Mart.) pustá, neobývaná, divoká krajina; pusté, divoké, nepěstěné místo; poušť 2: nehostinná p.; lesní, skalní p.; viděl p-u místo parku (John); přen. kniž. žití p. (Slád.) neradostný život †2. poušť 1: saharské p-y (Tyl); p. Gobi (Šaf.); → expr. zdrob. k 1 *pustinka, -y ž. (Čech, K. Čap.)