rádio [-dy-], -ia s. (z lat. zákl.) 1. hovor. rozhlas 1 (založený na bezdrátovém rádiovém přenosu); radiotelefonie, radiotelegrafie: vynález r-a; poslouchat r.; co hlásilo r.?; mluvit do r-a; – vysílat, přenášet (signály, zprávy) r-em 2. rozhlasový přijímač, radiotelefonické, radiotelegrafické zařízení: nový typ r-a; bateriové, tranzistorové r.; zapnout, pustit, vypnout, zavřít r.; ob. hrát na r.; – porucha r-a v letadle 3. řidč. hovor. budova rozhlasu (Bran.); expr. zdrob. rádijko, -a s. (6. mn. -ách); rádiový v. t.