rám, -u m. (6. j. -u) (z něm.) 1. ozdobná a ochranná obruba obrazu ap., zprav. z dřevěných lišt: těžké zlacené rámy; dát, vsadit obraz do rámu zarámovat; přen. co tvoří obrubu, lem kolem něčeho vůbec: r. černých vlasů (Jir.); tech. ochranný r. 2. konstrukce, do kt. se něco vsazuje, kt. něco nese, napíná, zpevňuje ap.: dveřní, okenní r.; r. na vyšívání; sušit záclonu na napínacím rámu; výtv. spodní r. na kt. se při malování napíná plátno obrazu; kožel. kování kolem otvoru: r. kabelky, r. (poštovní) brašny; polygr. formový r.; tech. základní nepohyblivá součást stroje, stojan, fréma: r. pily součást, do kt. se napíná pilový list; formovací r. zařízení k vyztužení pískové formy; r. vozidla základní nosná část tvořící jeho kostru: trubkový r.; páteřový r. automobilu; r. jízdního kola; r. železničního vozu; stav. pracovní pomůcka pro rychlé zdění: Tencerův r.; metoda stavění do rámu; výr. (v obuvnictví) proužek usně spojující při strojní výrobě svršek obuvi se spodkem; zdrob. rámec v. t., rámek v. t., rámeček v. t.; rámový v. t.