ráhno, rahno, -a s. (6. j. -u, -ě, 2. mn. -hen) (z něm. zákl.) 1. (též *rejno Heyd.) loď. tyč na stožáru, na kt. se upevňuje plachta: spodní, přední r. 2. obl. bidlo, tyč: (přehodit) kabát přes r. nad kamny (John); na ráhně sedělo několik holubů (Kosm.); → zdrob. rahénko, rahýnko, expr. rahníčko, -a s. (6. mn. -ách); — ráhnový, rahnový příd.: loď. r-á lana; r-á plachta