rada, -y m. 1. (u nás dř.) člen některé rady (ve význ. 3): městský r.; správní r.; círk. konzistoriální r. člen konsistoře 2. (zast. též ž. i o muži) (u nás dř.) vyšší úředník veřejné správy, jeho titul; titul vysokých hodnostářů vůbec: (vrchní) r. politické správy; magistrátní, školní, policejní r.; ministerský, odborový r.; – vlád r.; (kdysi) dvorní, císařský, tajný r.; propuštěná dvorská r. (Jir.); dipl. (vel)vyslanecký, (dř.) legační r. 3. zast. a zř. expr. rádce, poradce: stal se Cimburovým radou (Baar); ten má jinačí rady (Rais); → ž. radová, -é 1. manželka rady (ve význ. 1, 2): paní r. 2. titul ženy v hodnosti n. funkci rady (ve význ. 2)