rejstřík, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) (z lat. zákl.) 1. (též †registřík Havl. aj.) seznam, soupis, zprav. abecedně uspořádaný; ukazatel, záznam, zvl. na konci knih: úplný r.; abecední r.; jmenný, osobní, místní, věcný r. index 1; přen. souhrn, soubor, zásoba, výběr: r. hříchů (Vrchl.); použil všech argumentů, výrazů ze svého r-u; řidč. zast. brát (zboží u kupce) na registřík (Nov.) na knížku; práv. úředně vedený seznam: soudní, lodní, letecký r.; r. trestů; podnikový r.; (v kapit.) obchodní r.; firemní r.; odb. orientační pomůcka na okraji slovníku, katalogu, adresáře ap. (abeceda na stupňovitě vyřezaných listech ap.) 2. hud. soubor tónů stejného zabarvení: r. dechových nástrojů; r. varhan, harmonia, cembala zařízení pro rozezvučení řady píšťal n. strun vydávajících tóny stejného zabarvení; hlasový r. uměle stanovená řada tónů lidského hlasu: r. hluboký (prsní); r. vysoký (hlavový); r. střední; přen. r. barev 3. polygr. přesný soutisk barev n. forem na soutisková znaménka; přesné krytí sazby na oboustranně potiskovaných arších; zdrob. k 1, 2 *rejstříček, -čku m.: r. (sedláků) (Havl.); – přen. odplakala si svůj r. (Šrám.)