rekonstrukce, -e ž. (z lat.) 1. opětné, nové sestrojení, sestavení; uvedení do pův. stavu, průběhu: r. budovy, hradu; r. půdorysu objeveného hradiště; r. děje; poválečná, hospodářská r. obnova; krim. r. dopravní nehody, trestního činu (při vyšetřování) 2. přestavba: r. mostu; r. stroje; r. závodu 3. přepracování, změna (vůbec): r. výrobních metod; r. administrativy; r. vlády přeměna jejího složení; — rekonstrukční příd.: r. práce