rektor, -a m. (1. mn. -ři, -rové) (rektorka v. t.) (z lat.) 1. škol. kdo stojí v čele vysoké školy urč. dobu: r. university, techniky; r. Akademie múzických umění; volba, jmenování r-a †2. ředitel něj. vyšší školy vůbec, semináře ap.: r. týnské školy (Wint.); r. semináře (Jir.); páter r. (Jir.) představený klášterní koleje †3. (nář. též rechtor Herb. aj.) někdejší (řídící) učitel, kt. byl zároveň správcem kostelního kůru: r. u varhan (A. Mrš.); r. Halfar (Bezr.) učitel, kantor 4. v lat. kniž. spoj. spiritus r. stálý podněcovatel; vůdčí duch; inspirátor: spiritus r. u všech prací (Rón); — rektorský (nář. rechtorský V. Mrš.) příd. k 1-3: r. úřad; r-á hodnost; zlatý r. řetěz; (dř.) r-á řeč (při instalaci); r. den den volna na vysoké škole stanovený jednou za rok rektorem; – zast. r-é místo; → podst. rektorství, -í s. řidč. rektorát 2