rest I, -u m. (6. j. -u) (z něm. driv. it.) ob. 1. poněk. zast. (nář. též rešt A. Mrš. aj.) co zbývá zaplatit; nedoplatek: má přes 70 tisíc restů platit (Tyl); mít u zákazníků resty 2. co zbývá vyřídit, dokončit, nejč. nedokončená práce, nevyřízený spis: mít nahromaděné resty; vyřídit všechny resty