resignovati, rezignovati ned. i dok. 1. (nač; ~) podávat, podat rezignaci (ve význ. 1); vzdávat, vzdát se (čeho); řidč. (vůbec) zříkat se, zříci se (čeho): r. na funkci předsedy; ředitel, vedoucí rezignoval; byl donucen r. odstoupit; – kdo už resignoval na štěstí, nic od života nečeká (Til.) 2. podléhat, podlehnout rezignaci (ve význ. 2); poddávat se, poddat se 1, odevzdávat se, odevzdat se 1: když viděl marnost svého počínání, rezignoval; rezignující hlas; publ. sport. po třetí brance mužstvo rezignovalo přestalo hrát bojovně