roucho, -a s. (6. j. -chu, -še, 6. mn. -ách) 1. poněk. zast. slavnostní n. obřadní oděv; poněk. zast. a kniž. oděv, šaty vůbec: knížecí r.; řeholní, kněžské r. hábit: obřadní r. rektora; obléci se do svátečního roucha hávu, přen. vzít na sebe slavnostní tvářnost: dlouhá roucha měštek (Baar): vdovské r. (Svět.): expr. zprostiti se tísnivého roucha (Herrm.) kabátu, přen. bělostné r. zimy (Jir.) sníh: kniž. (cizí) román v českém rouše (Lit. nov.) překladu: ♦ chodit v rouše Evině, (též v rouchu) Adamově nahý, vlk v rouše beránčím *2. rouška 1, šátek: zaviňte jí (dívce) rouchem hlavu (Heyd.); → zdrob. rouško v. t.