sakra, sákra, sakryš, sákryš, cakra, cákra, cakryš, cákryš, sakraholt(e), sakrament(e), sakrment, cakraholt(e), cakrament(e), cakrment (zř. též sakradente Jir., cakrdente, sakralente aj.) citosl. ob. expr. 1. vyjadřuje silnější zaklení, pocity nevole, odporu n. nelibosti, podivu, překvapení: s., to jsem tomu dal!; set s., to je život!; ale sakra, to jsou koně (Til.); sakramente, buď zticha; a sakrment, tady je to pěkné!; no tak, cakrment, bude to? 2. v platnosti přísl. hodně, sakramentsky, zatraceně: to bude sakra těžké; měli sakra vysoko do žlabu (Drda)