spakovat dok. ob. 1. (co; ~) sbalit 2, 3, složit 1: s. si věci do kufříku; už má spakováno; s. si kufr; přen. ty peníze si spakuj (Kronb.) schovej, nech; s. si svých pět švestek vzít si své věci a odejít; odejít vůbec 2. expr. (koho, 4. p.) vzít s sebou, často násilím, mocí, odvést n. odvézt; sebrat 5, sbalit 4 (slang.): hned kluka spakuj a přiveď ho k nám; četníci ho spakovali a naložili do auta; spakovat se dok. ob. expr. přichystat se k odchodu, k odjezdu; sebrat se 3, sbalit se 2; odejít 1: spakujeme se. Odjedeme ještě dnes (Zápot.); – hned se spakuj a táhni (Mart.)