sbaliti dok. (3. mn. -í) 1. (co, *koho) svinout, stočit: s. papír do role; s. koberec; s. si cigaretu ukroutit; řidč. s. ruku, prsty v pěst sevřít, zatnout 2. řidč. poněk. zast. (co, koho do čeho) dát do obalu, opatřit ochranným krytem; zabalit: hlavy (žen) v modrých plenách sbalené (R. Svob.) omotané jimi 3. (co) utvořit z něčeho balík, složit ve svazek, do zavazadla: s. si knihy; s. prádlo, šaty (do kufru) zabalit si; sbalil to (košile) do šátku (Jir.); už má sbaleno, přen. je přichystán k odjezdu; s. kufr, kufry, ob. žert. s. svých pět švestek, svoje fidlátka, přen. expr. přichystat se k odchodu, zprav. nedobrovolnému, k útěku; sbalil si věci a už byl pryč (Č. Jeř.); sbalte krám (vojáci) (Bran.); sport. slang. s. to, s. závod ap. (čast. zabalit) vzdát 4. slang. (koho, 4. p.) vzít s sebou, často násilím, mocí; zatknout, zajmout; zhrub. (co) ukrást: sbalíme nějaké kluky a někam si vyrazíme (Olb.); – policajt sbalí vandráka (Mor.); – skočit k vozu, s. pneu a frnknout (Lustig); sbaliti se dok. 1. svinout se, stočit se: ježek se sbalil do klubíčka; dlaně se sbalily v pěst (O. Schein.); vyfouknutý dým se sbalí v obláček (Řez.); sport. slang. s. se při skoku skrčit se, skrčit nohy i ruce 2. ob. expr. přichystat se, sebrat se: můžeme se rovnou s. a jít (Řez.); s. se a jít pracovat jako brigádník (Pludek)