se I, si zájm. zvrat. os. (bez 1. p., 2. sebe, 3. si, sobě, 4. se, sebe, 6. sobě, 7. sebou; 3. sobě, 4. sebe jen po předl. a ve funkci předmětu, na kt. je důraz n. kt. je vedle jiného předmětu v témž pádě) I. je větným členem 1. jako větný předmět označuje bytost, kterou slovesný děj zasahuje a která je zároveň jeho původcem: pozorovat se v zrcadle; poškrabat se na zádech; viděl se už bohatým; zastřelil ji i sebe; poznej sám sebe; v ničem si nepovolí; věří si, v sebe; být k sobě upřímný; zapomíná na sebe; zakládá si na sobě; má zájem jen o sebe; soudí o sobě shovívavě; bojovat sám se sebou; odpovídám za sebe; ust. spoj. dát někomu něco s sebou; vzít s sebou; ♦ být bez sebe v bezvědomí; přijít k sobě nabýt vědomí; jít do sebe zkoumat své nitro, uvažovat o svém jednání, litovat svého činu ap.; udělat se, zařídit se pro sebe osamostatnit se; to se rozumí samo sebou to je samozřejmé 2. nejč. jen v podobě se, si (zast. sobě) (platnost větného členu se, si je značně oslabena; tvoří ve spoj. se slovesným tvarem tzv. reflexívum vlastní) označuje a) bytost, kt. je zároveň původcem i cílem slovesného děje: denně se holí; mýt se studenou vodou; oblékat se; převléci se; držet si klobouk; přát si mír; b) bytosti, kt. zasahuje dvojí, věcně stejný slovesný děj, a to tak, že původce jednoho děje je cílem druhého a naopak (tvoří ve spoj. se slovesným tvarem tzv. reflexívum reciproční): milují se; líbají se; objali se; vzájemně se podpírají; zdraví se s přítelem; překážet si; přísahat si věrnost; odpusťme si, co jsme si (udělali); dobře si s ním rozumí; ♦ dostanou se do sebe střetnou se; jsou každou chvíli v sobě perou se, hádají se ap.; c) bytost, kt. je původcem děje a k jejímuž prospěchu, na jejíž škodu, k jejíž cti n. hanbě se něco děje (tzv. dativ prospěchový): koupit si chatu; objednat si večeři; získat si přátele; vylomit si zub; způsobit si nepříjemnosti; dát si šaty do skříně; vypůjčit si knihu II. není větným členem 1. je součástí zvratné podoby slovesa s růz. významem; vyjadřuje a) trpný stav věci zasahované něj. činností (tzv. pasívum osobní): dům se staví; chodníky se zametají; verše se čtou; daně se platí; rozdělal se oheň; b) bezděčnou činnost, popř. samovolnou změnu stavu bytosti n. věci: otrávili se unikajícím plynem; zabila se při automobilové nehodě; začal se topit; studna se plní vodou; větev se zlomila; ty šaty se už trhají, už se roztrhaly 2. ve spoj. s neos. tvarem slovesa vyjadřuje a) ve větách s neurčitým n. všeobecným podmětem činnost bez zřetele k jejímu původci (tzv. pasívum neosobní): chodilo se na robotu, do hospody; šlo se cestou necestou; pracovalo se o senách; sledoval, jak se tam hospodaří; jedlo se a pilo; jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá; b) děj se zaměřením na jeho kvalitu: při otevřeném okně se spí dobře; žije se tam lacino; to se lehko řekne; jak se vám hrálo? c) sta v existující n. vznikající bez vůle osoby, kt. je jeho nositelem: chce se mi pít; chtělo by se jim křičet 3. a) ve spoj. se slovesem jinak přechodným vyjadřuje intenzívnější účast činitele na ději (předmět ve 4. p. se přitom mění na předmět ve 2. p.): přidržovali se plotu; chytal se obruby bazénu; drží se zábradlí; h) ve spojení s činným slovesem vyjadřuje větší intenzitu děje n. zájem, zaujetí podmětu na ději (předmět ve 4. p. se přitom mění na předmět v 7. p. s předl. s): co se s tím děláš?; nemyj se s tím; proč se s tím tak moříš; kdo se tě o to prosí?; ten se s tím kufrem pronesl; hrabe se pořád v knihách; ryje se v zemi; u sloves s předp. na- (řidč. též si) vyjadřuje dosažení velké míry děje delším trváním n. opakováním, provázené citovým zaujetím: my jsme se už pro něho nadělali, do něho namluvili; ti se naposlouchali jeho nářků; co ten se už nastýskal, si nastýskal; nanosil se s uhlím; napekla se buchet; v. též předl. s; c) si vyjadřuje expr. význ. odstín libosti, odporu ap.: jede si do hor; ten si užije!; houkne si na nás; pěkně si leží; jen si utíkej!; ať si jde, odkud přišel; hleďte si svého; zajít si na pivo; zast. důstojníci prohlížejí sobě kolemjdoucí slečinky (V. Mrš.); u sloves s předp. po- (zř. též se-) a za- vyjadřuje kratší n. delší trvání děje, často s expr. význ. odstínem, do vůle, do libosti, do sytosti, do ulevení ap.: popřát si spánku, poležet si, pospat si; podiskutovat si, poplakat si; pohrabat se v něčem; – zaplavat si; zatančit si; dobře si zahrát; zarežírovat si; zařádit si 4. se modifikuje zároveň s předponou význ. a vazbu základního slovesa n. průběh děje a) u sloves s předp. do- vyjadřuje úspěšné dosažení zamýšleného výsledku usilovnou činností: dopracovat se bohatství; dopátrat se pravdy; dožít se dlouhého věku; nemohu se tam dovolat, dozvonit; b) u sloves pohybu s předp. pro- vyjadřuje dosažení velké n. uspokojující míry intenzívním průběhem děje, provázené citovým zaujetím: po obědě se prošel; děti se proběhly v parku; proháněli se na kluzišti; c) u sloves s předp. pře- vyjadřuje směřování děje nad obvyklou hranici n. míru, vedoucí k výsledku někdy negativnímu: přejíst se; přepracovat se; přehmátnout se; d) u sloves s předp. roz- vyjadřuje začetí děje (a jeho průběh v náležité n. stoupající intenzitě), dosažení náležité dějové intenzity: oheň se zase rozhořel; brzo se rozpovídali; děti se rozespaly, roznemohly; rozhěhnout se, rozjet se; – rozplakat se, rozkašlat se; – rozzuřit se; rozehrát se; e) u sloves s předp. u- vyjadřuje dosažení velké míry děje, provázené citovým zaujetím, vedoucí až k vyčerpání, poškození ap. původce děje: uběhat se; udívat se; uhledět se; ufotografovat se; umluvit se (do ochraptění); uschůzovat se; f) u sloves s předp. vy- vyjadřuje dosažení plné n. žádané míry děje: vyspat se; vypovídat se; vyběhat se; vyskákat se (dosyta) III. je stálou formální součástí někt. sloves n. jejich významů (tzv. slovesa pouze zvratná, reflexíva tantum): smát se, bát se, leknout se, červenat se, potit se, ptát se, lesknout se; činit se, zdát se; umínit si, stěžovat si, oddechnout si, postesknout si, počíhat si; vést si; – u někt. sloves je v témže význ. podoba se se i bez se, např. blýská se, blýská, (někdy ve zvratné podobě poněk. zast. a kniž.) začínat se, začínat; končit se, končit; – u sloves vyjadřujících pohybování na místě je vedle se i sebou: kapr se, sebou v síti házel; vrtěl se, sebou; prapor se, sebou zmítal ve větru