sekati ned. (1. j. -ám) 1. (co) údery ostrým předmětem rozdělovat, oddělovat, dělit na části, porušovat; touto činností vytvářet: s. maso; s. dříví štípat; s. trávu, obilí kosit, síci: s. jetel kosou; s. zeleninu do polévky krájet; sekání zdí (pro instalace) vysekávání; s. led na rybníce; – s. korále; s. pomník tesat 2. expr. (do koho; koho, 4. p.) zasahovat údery ostrým předmětem; (do čeho; ~) prudce bít, tlouci; mlátit 4, třískat: četníci sekali do lidí šavlemi; sekali jsme Turky hlava nehlava; – sekal hněvivě holí do sněhu; déšť sekal do oken; sekal kolem sebe jako lítý (Jir.); s. po někom drápy, přen. napadat ho (i slovy); s. jazykem, pyskem ap. ostře, rychle mluvit, hádat se; začal do toho s. napadat to, kritizovat 3. expr. (čím) prudce pohybovat: kotě sekalo pacičkami, ocáskem; přen. sekal po ní (ženě) ostrým pohledem (Šír) házel 4. (co) ostře členit (hlas, řeč ap.): seká a vyráží jednotlivá slova (Mach.) 5. ob. expr. (co) horlivě dělat: s. poklony; sekal jeden obrázek za druhým hbitě dělal; uměl jen s. peníze (Vanč.) mnoho vydělávat; ust. spoj. s. dobrotu, latinu dělat dobrotu; sekat se ned. expr. bít se: sekal se hrdinsky; přen. hovor. přít se, hádat se, ostře si vyměňovat názory: dnes jsme se na schůzi zase sekali ○ předp. do-, na-, na- se, o-, ob-, od-, od- se, po-, po- se, pod-, pro-, pře-, při-, roz-, se-, u- (zu-), v-, vy-, za-; nás. sekávati