seladon [-dón], seladón, -a m. (z fr.) expr. 1. člověk přehnaně uhlazeného chování i zevnějšku; švihák: povrchní, domýšlivý, unylý s.; stárnoucí s. 2. poněk. zast. nápadník 1, milovník 3: dvornému milenci říká se ještě dnes: to je pravý s. (Šal.); expr. zdrob. k 1 seladónek, -nka m. (mn. 1. -nkové, -nci, 6. -ncích); seladonský I, seladónský příd.: s-é poklony, lichotky (Řez.)