skřet, -a m. (1. mn. -i, -ové) mytol. duch (často zlý) v podobě maličkého šeredného mužíka: modlívali se k domácím skřetům (Pal.); ve stájích se skrývá mnoho skřetů (Olb.); zlá síla skřetů lesních (Sez.); podzemní s-ové karpatských hor (Tomeč.) skřítkové; přen. kniž. hanl. malý, hubený (často také zlý) člověk: hrbatý s. (Kop.); vycmrdlý s. (Včel.) (o učedníkovi); vzteklivec a s. nespokojený (Vanč.); zdrob. skřítek v. t.