skoro (zast. a nář. skůro Ner. aj., zř., bás. skor Vrchl., zast. a nář. skůr Koll. aj.) přísl. 1. (ob. též skorem) vyjadřuje přibližnost, časovou n. místní blízkost; téměř, málem 1, bezmála, takřka: přichází s. každý den; je tomu s. měsíc; je to s. jisté; s. totéž; s. všude; s. všichni; je mu s. deset let; má už s. metrák; tvář s. dívčí; s. jsme zabloudili; s. bych byl zapomněl; s. nejedl jen velmi málo jedl; nemá s. co na sebe má jen velmi málo; nemá s. nic na práci celkem; s. nikam nejde; šli spolu s. beze slova; nápady s. uličnické až, dokonce 2. zdůrazňuje nejistotu něj. výroku: s. bych vám to neradil domnívám se, že byste to neměl udělat; s. bych řekl, soudil, že...; s. takové to bude zdá se, že..., asi, patrně 3. zast. a obl. mor. (2. st. skoreji Preis.) brzy 2, 1: s. z rána (Bezr.) časně; s. ráno (lid. píseň); – vánoce, vánoce, skoro-li budete (Herb.); — v. též neskoro