sloj, -e ž. (zř. m., Bran. aj.) 1. ložisko užitkového nerostu; řidč. neodb. též důlní chodba: uhelné sloje; odkrýt nové sloje; vyčerpané sloje; – pracovali jsme v nízké sloji (Práce); přen. s. prachu u silnice (Hora) vrstva, nános; horn. mocná, slabá s.; plochá, strmá s.; podložní proplástková s. 2. řidč. jeskyně, sluj: skalní sloje (Kubín); → zdrob. k 1 slojka, -y ž. (*slojík, -u m., Kos.)