slouti ned. (1. j. sluji, †slovu, rozk. sluj, min. slul, †sloul Klicp. aj.) kniž. a zast. 1. nazývat se, jmenovat se: (hoch) slul Tulák (Maj.); nevím, kterak slove, říkají mu Jan (Wint.); ta rovina sluje Moravské pole (Vanč.); ctnost, jež sluje pokora (Hál.); králem dívek chtěl bych s. (Staš.) být uznáván; zast. jak slove rada tvá? (Klicp.) zní 2. (čím; ~) (zprav. jen sluji, sluj, slul) být známý, proslulý; slynout 1: sluje svou zdvořilostí (Sv. Kadlec); slula vzorem mezi manželkami a hospodyněmi (Svět.); jeho umění slulo po celé zemi ○ předp. pro-