slyšeti ned. (3. mn. -í, rozk. slyš, poslyš, trp. -šen, †-šán Koll., Ner. aj.) 1. mít schopnost vnímat zvuky, nebýt hluchý: s. dobře; na jedno ucho špatně slyším 2. (co, koho) postihovat, vnímat sluchem: s. křik, hlas, tiché kroky; slyšeli, jak někdo tluče na vrata, že někdo volá; bylo to s. daleko široko; s. někoho přicházet; s. (zvonit) telefon; není (nic) s.; mluv nahlas, neslyším; dělá, že neslyší; vzadu v sále nebylo řečníka s.; slyším (při telefonním hovoru) anonymní ohlášení volaného (pro utajení); s. trávu růst domnívat se (s podezřením) víc, než ve skutečnosti je; s. andělíčky zpívat; – 2. j. a mn. slyšíš, slyšíte, slyšel jsi... hovor. (za výzvou n. domluvou) mívá platnost zdůrazňovací: dej pokoj, slyšíš (slyšel jsi)!; to už je naposled, slyšíte (slyšeli jste)? rozumíte (rozuměli jste) 3. (co) prostřednictvím sluchu se přímo dozvídat, přímo poznávat; (koho, 4. p.) sluchem vnímat projev ap. něj, osoby, a tím se něco dozvídat, něco poznávat: to slyším rád; rád bych (od vás) slyšel vaše mínění, jak si to představujete, ap.; tu zprávu jsme slyšeli už včera v rozhlase; už jsi slyšel nějakou moderní operu?; chci to s. z tvých úst, od tebe; to každý nerad slyší; vždyť slyšíš, že to spěchá; nikdy od něho neslyšela dobrého slova nepromluvil na ni vlídně; poněk. zast. a kniž. slyšte výsledek (Vrchl.) poslouchejte; slyš jen, jak se to stalo (Zey.); rozk. způs. slyšte (zř. kniž. expr.) má platnost upozorňovací, zdůrazňovací: objevil se slyšte vždy v čamaře (Ner.); – slyšela jsi včera ředitele? co říkal ředitel; chtěla bych s. tatínka, co by tomu řekl; chtěl bych s. toho zpěváka (zpívat); slyšeli jsme ho vyprávět o zájezdu; poněk. zast. a kniž. slyšte posla (Jir.) poslouchejte; poněk. zast. ust. spoj. dát se s. prohlásit něco před svědky, veřejně (zprav. s úmyslem, aby se to dozvěděli i jiní): dala se s., že to takhle nenechá; s. něco na vlastní uši; s. něco jen jedním uchem poslouchat nepozorně, ledabyle; kdo to jakživ slyšel, takový nesmysl!; to svět neslyšel! je neuvěřitelné; ani s. (o tom nechci) nesouhlasím s tím, nepřistoupím na to; nechtěla o něm ani s. byl jí protivný; bibl. mít oči k vidění a uši k slyšení 4. (co; co o kom, čem) dozvídat se nepřímo, z doslechu, z vypravování: slyšela jsem, že tam byl; s. o někom všude jen samou chválu; slyšel jsi už něco o té aféře?; s. něco zvonit vědět o něčem jen z doslechu †5. (co; čeho; koho, 4. p.) popřávat něčemu, někomu sluchu, věnovat něčemu, někomu pozornost, dbát 1 něčeho, někoho: panovník povinen jest s. žádost a vůli národu (Pal.); s. hlas sněmu (Havl.); hlas tvůj (by) nezanikl neslyšán (Svět.); slyš hlasu svého srdce (Zey.); slyš nás, aby i tebe vyslyšel bůh (Jir.); toho slyš, čí chleba jíš (Čel.) poslouchej 6. též dok. poněk. kniž. (koho, 4. p.) zjišťovat, zjistit a brát, vzít na vědomí něčí mínění; zast. podrobovat, podrobit výslechu, vyslýchat, vyslechnout: bylo nutno s. zástupce kraje; rozhodovat je možno až po slyšení komise; – zast. nebyv ani slyšán, zatčen jest (Pal.); práv. (dř.) s. svědky, strany vyslechnout 7. (nač) kladně reagovat (na oslovení): sám sobě začal říkat Milfait a na jiné jméno neslyšel (Maj.); pes slyší na jméno Hektor †8. ust. spoj. s. mši ap. účastnit se mše ap.: s. slovo boží (Her.) být na kázání ○ předp. do-, do- se, o-, po-, pro-, u-, vy- (dovy-), za-; nás. k 2, 3, 4 slyšívati řidč.: slyšívám její hlas (Staš.); – slyšívali jsme to doma; – slyšívám, že se ráda napije (Rais) (o) bez předp.; v. též slýchati