smyčka, -y ž. (2. mn. -ček) 1. oko 2 na konci provazu, drátu ap. upravené k zdrhování; klička II 1: s. provazu na šibenici; odsouzenec strčil hlavu do smyčky; být ve smyčce, přen. být chycen; hodit někomu smyčku na krk, přen. přinutit ho výhrůžkou k uposlechnutí; zadrhnout někomu smyčku kolem krku, přen. způsobit jeho pád; vyklouznout, vyvléknout, dostat se ze smyčky, přen. vyváznout z nástrah, z nebezpečí; horol. část lana užívaná k jištění, upevňování lana při spouštění ap. 2. zadrhnutí, stažení, zavázání, zprav. s kličkou na niti, motouzu ap.: ta příze je plná smyček; jednoduchá, dvojitá, pevná s. vázanky; šňůrka zavázaná na smyčku 3. něco majícího podobu uzavřeného oblouku, kličky: (tramvajová) s. druh obratiště; s. Vltavy; opsat bičem smyčku; smyčky písmen; těsn. tah ve tvaru kroužku, kterým se přetíná (propisuje) předcházející znak; film. volný záhyb filmového pásu vyrovnávající rychlost, měnící směr pohybu filmu ap.; hut. vlna na drátu n. pásku k vyrovnání nestejných rychlostí válcovací trati: zvedač smyček smyčkovač; tech. ohnutá trubka: s. parního potrubí; jad. fyz. reaktorová s. zařízení (potrubí, kanál ap.) v reaktoru ke zkoumání účinku záření †4. šňůra, na kt. se vodí honicí psi: (hajnému visely u pasu) tesák a smyčky (Jir.) †5. dvojice psů spjatých na jedné šňůře (Svět.); v. též smečka