sofista, -y m. (1. mn. -é) (sofistka, -y ž.) (z řec.) 1. s-é (ve starověkém Řecku) filosofové v době rozvoje městského státu využívající prakticky filosofování v politice a vyučování, z nichž někteří prosluli vyvozováním klamných myšlenkových závěrů 2. člověk, kt. vědomě, úmyslně vyvozuje klamné závěry, záludně dokazuje správnost, pravdivost něčeho nesprávného, sporného: máš pravdu jako vždycky, jsi dobrý s. (Vrchl.); prohnaný s.; nouze je výtečná s-ka (Čech); sofistický [-ty-] příd.: s-é úvahy; – s-á logika pokřivená; s. obrat chytrácký, záludný; → přísl. sofisticky: s. myslit; s. popírat očividné případy (Muk.)