soustava, -y ž. jednotné účelné uspořádání, celek uspořádaný podle urč. zásady; systém: hospodářská, sociální s.; společenská s.; socialistická, kapitalistická s.; právní, filosofická s.; mzdová, daňová s.; těsnopisná s.; tělocvičná s.; s. věd; s. jazykových prostředků; uvést vědomosti v s-u; anat. nervová, cévní, dýchací, zažívací ap. s.; chem. (Mendělejevova) periodická s. prvků; homogenní, heterogenní s. látek; fyz. fyzikální měrová s.; metrická s.; optická s.; mat. číselná s.; dvojková s. (čísel) dyadická; desítková s. dekadická; s. rovnic dvě n. několik rovnic o společných neznámých; biol. umělá, přirozená, vývojová s.; fyziol. první, druhá signální s.; filos. uspořádání jednotlivostí v logický celek; hvězd. planetární s. pevná tělesa (planety, komety, meteority ap.), kt. obíhají kolem centrální plynné hvězdy; řidč. sluneční s.; geocentrická, heliocentrická s.; geol. horská s. soubor horských pásem se stejnou geologickou stavbou: alpská, karpatská s.; miner. krystalová s. soubor kombinací urč. prvků souměrnosti: jednoklonná, kosočtverečná, krychlová, šesterečná s.; hud. tónová s. pravidelné uspořádání všech tónů v hudbě užívaných; stav. prutová, příhradová s.; zeměd. trávopolní s.; zeměp. říční s. soubor všech povrchových vodních toků; jaz. jazyková s. systém; s. hlásek, tvarů