spadnouti dok. (min. -dl, trp. -deno, podst. -dnutí) 1. dostat se shora dolů rychlým pohybem způsobeným vlastní váhou a (u osob) zprav. nezamýšleným; řidč. bezvládně ztratit klidovou polohu: lez (na žebřík, na skálu ap.) opatrně, ať nespadneš; s. se střechy; hoch spadl z kola; květináč spadl z okna; jablko spadlo se stromu; tužka spadla na zem; šátek jí spadl (s hlavy) na ramena; vypadalo to, že bude pršet, ale spadlo sotva pár kapek; postav tu vázu dál od kraje, ať nespadne; nahýbala se z loďky, až spadla (po hlavě) do vody padla; klímal, až mu hlava spadla na prsa klesla; ta zeď, střecha brzo spadne zřítí se; chalupa na spadnutí úplně zchátralá; přen. kniž. z věže spadlo deset úderů (Bran.) ozvalo se; (její) pohled spadne na podlahu (Řez.); ♦ s. někomu do klína (o něčem příznivém) nečekaně, bez přičinění se mu dostat; štěstí, příležitost, dědictví jim spadlo do klína; to nespadne (samo) z nebe nestane se to bez práce; s. z kazatelny (poněk. zast.) (o snoubencích) mít ohlášky (oznamované zprav. z kazatelny); objevil se tam, jako by z nebe spadl náhle, nečekaně; vypadá, jako by spadl z měsíce, z nebe udiveně, překvapeně, vyjeveně; mluví, jako by spadl z měsíce neinformovaně, nesouvisle, pošetile; žádný učený z nebe nespadl vše vyžaduje učení 2. (~; kam) přejít do nižší polohy; klesnout (op. stoupnout, zdvihnout se): vlasy jí spadly do čela, na ramena padly; závory spadly; spadla opona; rtuť v teploměru spadla; barometr spadl; voda spadla (Tomek) opadla; mlha spadla snesla se; přen. kdyby uprostřed dne spadla noc (Drda) nastala; hleděl (Libor), jako by mu byly myšlenky spadly (Něm.) pozbyl rozumu; ♦ expr. srdce mu spadlo do kalhot, do bot ztratil odvahu (a utekl); spadl mu hřebínek zkrotl, přešla ho pýcha; spadla jí korunka zkrotla 3. uvolnit se ze svého místa: skřipec mu spadl s nosu; zralé jablko spadlo; ♦ spadlo mu bělmo, spadly mu šupiny z očí prohlédl, poznal pravý stav věci; spadl mu kámen (balvan) ze srdce ulevilo se mu; starost mi spadla z krku zbavil jsem se jí; bez boží vůle (ani) vlas s hlavy nespadne (bibl., Něm.) nic se nestane 4. k spadati 5; padnout 2: starost, tíha, smutek, rozpaky, únava, nevolnost z ní spadla přestala na ni tíživě doléhat 5. poněk. zast. (~; *z čeho) pozbýt na ceně, ztratit hodnotu; klesnout (op. stoupnout); expr. pozbýt významu, úrovně zařazení; sestoupit 2 (op. postoupit 4): obilí spadlo (Jah.); cena obilí spadla (Č. lid) padla; neos. počkáme, až z dobytka spadne (Baar); na mouce spadlo (Právo l.); – expr. mužstvo spadlo (do druhé ligy) 6. expr. (kam) dostat se do něj. situace (zprav. nepříjemné), být postižen působností něčeho (zprav. nepříznivého); upadnout: spadl do té aféry jen z lehkomyslnosti; nedá si pokoj, až zas do něčeho spadne; může do toho s. a dostat výpověď 7. jen ve spoj. být na spadnutí moci každým okamžikem nastat, nezadržitelně se blížit: déšť je na spadnutí hrozí; válka, konec války je na spadnutí; noc byla již na spadnutí (Kapl.) 8. (na koho) dopadnout 1, dolehnout, padnout 2, postihnout 1 (koho): teď ta práce spadne na mne; na ni spadla starost (o tátu) (Til.) 9. řidč. k spadati 7; padnout 3: do té doby spadla naše cesta (Vach.); tento termín spadl do doby, kdy...; do předepsaného počtu spadnou i příležitostní pracovníci †10. (na koho, co) připadnout 1: na druhou dceru má všechno zboží s. (Stroup.); knihtiskárna byla prodána obcí, na niž spadla jako odúmrť (Tobolka) 11. v ob. ust. spoj. mít spadeno (ob. expr. spadýno Štech, Her.) (na koho) nemít někoho rád, mít na někoho zlost (a dávat to najevo); řidč. (nač, na koho, kam) mít někoho, něco vyhlédnutého, mít zálusk na někoho, něco: má na něj dávno spadeno; – mít spadeno na auto, na děvče; řidč. mají tam spadeno chtějí, chystají se tam jít, jet; — spadnouti se dok. k spadati se; zhubnout se, zchátrat: v nemoci se hodně spadla