spolupráce, -e ž. společná práce dvou n. více osob n. institucí; (vzájemná) součinnost: obětavá, těsná, užitečná s.; kolektivní, soudružská s.; hospodářská, obchodní, politická, vědecká s.; nabídnout, navázat, odmítnout s-i; s. vysokých škol a Akademie, s Akademií; s. mezi národy, všech národů; smlouva o přátelství a vzájemné s-i; Svaz pro s-i s armádou (zkr. Svazarm); (kapitalisté) byli kompromitováni svou s-í s Němci kolaborací; dosáhnout branky po vzorné s-i celého útoku souhře; *spolupracovní příd.: s. síly (Krásn.); spolupracovati ned. (~; na čem; poněk. zast., kniž. o čem) pracovat společně s někým, účastnit se společné práce: vzájemně, co nejtěsněji s.; rád s ním spolupracuji; s. s redakcí časopisu; s. na díle (poněk. zast., kniž. o díle Pražák), na úkolu; vědecky s.; škola musí s. s rodiči; spolupracovník, -a m. (spolupracovnice, -e ž.) kdo s někým společně pracuje, spolupracuje, účastní se společné práce: s. rozhlasu, časopisu; redakční s.; hlavní, nejbližší s.; široký okruh s-ů; zkušený, obětavý s.; oddaná, platná s-ice; moji s-ci v zaměstnání kolegové; spolupracovnický příd.: s-é styky, vztahy; → přísl. *spolupracovnicky (Šal.); spolupracovnictví, -í s. činnost, vztah spolupracovníků; spolupráce: s. bratří Čapků; tvůrčí, vědecké, literární s.; anonymní s.; *spolupracovnictvo, -a s. spolupracovníci (jako celek) (Čech)