srážka, -y ž. (2. mn. -žek) 1. prudký náraz něj. těles (v pohybu, zejm. v jízdě) na sebe: s. vlaků, lodí; s. auta s tramvají; brankář byl při srážce zraněn; s. Země s meteority; jad. fyz. srážky částic 2. bojové utkání, často menšího rozsahu; půtka 1, šarvátka, potyčka, bitka: krvavá s.; s. demonstrantů s policií střetnutí; spor vyústil v pěstní srážku pračku, rvačku; neshody mezi státy vyvolaly válečnou srážku válku 3. prudká výměna názorů; hádka 1, spor 1, pře, konflikt: došlo k srážce mezi otcem a synem; vyhýbat se slovním srážkám; vyvolávat srážky 4. (z čeho) odpočítání, stržení něj. (peněžité) částky z částky větší; odpočet; částka, kt. se odpočítává, strhuje: vybírat daně srážkou z platu; vypočítávat srážku z platu; s. z ceny sleva; obch. obchodní s. snížení maloobchodní ceny při prodeji výrobků maloobchodu; peněž. úroková s.; práv. daňová s. odpočitatelné položky z daňového základu 5. mn. srážky voda vzniklá kondenzací vodních par v ovzduší, spadlá z mračen na zem ve formě deště, sněhu, krup ap.: dešťové, sněhové srážky; místní srážky; měření ročních srážek; → expr. zdrob. k 1 *srážtička, -y ž. (Frýd)