stádo, -a s. (6. j. -u, -ě) 1. seskupený větší počet živočichů, zvl. kopytnatců, žijící pospolitě: s. krav; s. ovcí vedené beranem; s. slonů, žiraf; pást s. dobytka; řidč. s. hus (Něm. aj.), slepic (Baar aj.) hejno; přen. stáda mračen, myšlenek kupy; ob. běžet, vyhrnout se odněkud jako s. neukázněně, neuspořádaně; jak s. běží bez uspořádání, bez výběru, nahodile: šli, jak s. běží; bral věci, jak s. běží; zeměd. s. plemenné, matečné, užitkové 2. řidč. kniž. společnost věřících: s. věřících; jsi kněz, buď vzorem stádu, jež řídit máš (Heyd.) 3. expr. neuspořádané, neukázněné množství lidí; shluk 1, houf 1, dav 1, zástup; hanl. nesamostatní, omezení, prostřední lidé (jako celek): ženské s. před domem; skotačící s. dětí; – hanl. pohrdat lidským stádem; poslušné nacistické s. bez úsudku; s. příživníků, epigonů; běžet se stádem přizpůsobovat se (v názorech, zájmech ap.) průměrným lidem; expr. zdrob. stádečko (*stádíčko Klost.), řidč. stádko, -a s. (6. mn. -ách), stádce v. t.