státi I ned. (1. j. stojím, rozk. stůj, min. stál, podst. stání, přech. přít. stoje) 1. (o osobě i o věci) zaujímat vzpřímenou polohu; být vzpřímen, vztyčen: s. u okna, před domem; všichni stáli okolo stolu; upadl, ale už zas stojí; dítě už stojí samo; stůj rovně, klidně; s. v pozoru; s. v řadě; stál strnule, nehnutě, jako socha, jako přikovaný, jako by ho opařil; čáp stojí na jedné noze; s. malíři, sochaři (modelem) být modelem; věčně stojí jen u plotny vaří; hovor. s. na maso ap. čekat ve frontě; – na kopci stál dub; knihy stojí v regálu, na regálu; na stolku stála váza; uprostřed náměstí stojí pomník; na předměstí stojí nové domy; vlasy mu stály na hlavě jako hřebíky; obilí ještě stojí není posečeno; oškrobená sukně pěkně stojí drží tvar; prázdný pytel nestojí bez jídla se nelze obejít; sotva stojí (na nohou) je slabý, velmi unavený; je opilý; s. na vlastních nohách být nezávislý, samostatný; s. (čast. být) jednou nohou v hrobě být v nebezpečí smrti; být velmi sešlý; nechal dívku s. přerušil s ní tanec, přerušil s ní známost; pořád za tebou nemůže někdo s. dávat na tebe pozor, opatrovat tě; – neví, kde mu hlava stojí co má dělat dřív; ob. jak to stojí a leží se vším všudy, všechno; beze změny, bez zásahu; geom. přímky stojí na sobě kolmo svírají pravý úhel 2. nehýbat se z místa, setrvávat na jednom místě, nebýt v pohybu; nebýt v činnosti: chvíli stál, pak se dal do běhu; nestůj, pomoz; stůj, nebo střelím; nemít stání být neklidný; – mlha stála v údolí; stojící voda páchne; – hodiny stojí, zůstaly s. zastavily se; stroje stojí nejsou v provozu; pro přerušení dodávky proudu zůstala celá továrna s.; zůstat s. nad něčím být tím velmi překvapen, nepochopit to; zůstal jí nad tím rozum s. nemohla to pochopit; zůstat u nějaké věci s. déle se jí obírat; ob. aby řeč, práce nestála nevázla; zast. oči stály v sloup člověk umíral; motor. stání dlouhodobé zastavení vozidla na ulici: zákaz s. 3. být někde v něj. postavení n. stavu: slunce stálo vysoko nad obzorem; rosa stála na listech; louky stály pod vodou byly zatopeny; vojska stála proti sobě byla připravena k boji; s. ve zbrani; chata stála v plamenech byla zachvácena požárem; v očích mu stály slzy plakal; na čele mu stál pot; nechal jídlo s. nedotkl se ho, nejedl; Habrůvka stála před novou událostí (Mrš.) čekalo se v ní něco nového; poněk. zast. právo stojí na naší straně; spánek ještě u ní nestál (Něm.); mysl. (o zvěři) zdržovat se 4. (o osobě, řidč. o věci) zaujímat jisté místo v něj. uspořádání, v řadě hodnot; být k někomu, něčemu v jistém vztahu: s. v čele průvodu; s. v čele hnutí být jeho vedoucím; s. na druhém místě; s. (vzděláním, rozhledem ap.) nad ostatními (za ostatními) vynikat nad nimi (zaostávat, nevyrovnávat se jim); s. na nízkém stupni vývoje; s. na něčí straně souhlasit s někým, být při někom; s. (čast. být) proti někomu být mu nepřátelský; stáli věrně spolu byli svorní; s. (čast. být) v opozici proti někomu, něčemu; s. někomu po boku, přen. pomáhat mu s. někomu v cestě, přen. překážet mu; s. stranou něčeho stranit se, nebýt účasten; stojí před těžkým rozhodnutím; otázka stála (čast. byla) v popředí zájmu; zast. stál jejímu synu kmotrovstvím (Něm.) byl kmotrem; s. pod penzí (Baar) být; s. na váhách (Hál.) váhat; s. ve (u) vážnosti být vážen; stál v tom oženiti se s paní (Havl.); sluha mu na zradě stojí (Něm.) zrazuje ho; nevěděl, na čem s ní stojí (Svět.) v jakém poměru je k ní, co si o něm myslí 5. (při kom, čem; za kým, čím; poněk. zast. s kým, čím; †za koho, co; †ke komu, čemu) pomáhat (komu, čemu), chránit 1, podporovat 2 (koho, co), držet 13 (při kom, čem, s kým, čím): stáli při sobě; s. při vládě; s. za slabším, za ideou; pan Boček stojí s Žižkou (Janda); stůjte všichni jeden za druhého (Třeb.); svorni buďte, stůjte k sobě věrně (Baar) 6. mít jistou úroveň, být v jistém stavu; hovor. s. si být, žít v jistém hmotném postavení: jak stály věci, tu jí jinak jednat nemožno (Svět.); záležitost stojí dobře (Rezek); napiš mi, jak to s tebou stojí; – slušně si stojím vede se mi dobře 7. poněk. zast. trvat, existovat 1, být 1, zůstávat: tehdy předměstí ještě nestálo; jak dlouho stojí česká zem (Havl.); zast. pevně stojí moje vůle (Tyl); co svět světem stojí odedávna †8. (za koho, co) být ručitelem, nést odpovědnost, ručit 1: ministerstvo za všechno odpovídá, za všechno stojí (Havl.); já rychtář stojím za zdejší ves i hlavou svou (Třeb.); za to ti stojím (Šim.) to mi věř; neříkejte to, nebo já za sebe nestojím (Stroup.) neovládnu se, neudržím se 9. (na kom, čem; kým, čím) být závislý; opírat se (o koho, co), zakládat se (na kom, čem): na nás, na chudobných, svět stojí (Něm.); trůn stojí drahně let jen mocí tvou (Vlč.) 10. (na čem, *na kom Sab., *při čem, *v čem) trvat, lpět 2 (kniž.) (na čem), neupouštět (od čeho): s. na svém právu; stál na tom, aby...; s. na svém být tvrdohlavý; s. při zápovědi (Zelený); a míníš ty s. v tom obvinění svém (Klicp.) 11. (oč, o koho, *po čem) mít zájem, toužebně si přát; toužit (po čem, kom): stál o nabídnuté místo; o sladkosti nestojí; s. o někoho, o něčí společnost; není o co stát; proč tak stojíš po učení (Jir.); kdo stojí o cizí, přichází o své (přísloví) †12. (oč, *nač) snažit se něco provést, usilovat o něco; (o koho; komu oč) mít zájem o někoho, ukládat o někoho, někomu o něco: (arcibiskup) stál o odsouzení mistra Jana Husa (Tomek); stojíme o pokoj a řád země této (Jir.); (rychtář) na to tuze stál, aby Pavel syna na vojnu dal (Herb.); – jeden o druhého stojí (Vlč.); (katolíkům) tu stálo o hrdlo (Zelený) †13. (v čem; za čím; k čemu; *při čem; *čemu) plnit 2, dodržovat (co): s. v lásce (Šmil.); s. za slovem (R. Svob.); s. k danému slovu (Svět.); s. při svém slibu (Mrš.); zaklínala toho, jenž by přísaze své nestál (Lum.) 14. (co) mít cenu; vyžadovat peněžní náklady n. vůbec něj. úsilí, cenu, oběť ap. k získání něčeho: oblek stál tisíc korun; kolik (n. co) to stojí?; to stojí velké peníze je to drahé; nic nás to nestálo bylo to, dostali jsme to zdarma; nevyžadovalo to žádné úsilí; – studie stály hodně námahy; stálo ho to zdraví, život přišel tím o zdraví, o život; stojí to čas a peníze; co to stálo bolesti, než zapomněl; ať to stojí co stojí bez zřetele na cenu; stůj co stůj za každou cenu; ať se děje cokoli 15. (zač) rovnat se něčemu cenou, hodnotou, být hoden něčeho: kniha nestála za čtení; výsledek práce stál za tu námahu; to stojí za úvahu, za pokus; to nestojí za zlobení; nestálo by to za to nevyplatilo by se to; nestojí to za to; to nestojí za řeč, za zmínku je to bezvýznamné; jak se máš? Nestojí to za nic špatně; dnes nestojím za nic jsem unaven, vyčerpán, bez nálady ap.; copak už nestojím za nic? nic nevydržím, nezastanu; ten člověk nestojí za nic není charakterní; neumí pracovat ap. 16. hovor. vyskytovat se v tisku, v písemnostech ap.: v novinách stojí, že...; v úvodu knihy stojí psáno, že...; v dopise stálo přesné datum události; nikde nestojí (psáno), že tam půjdu nerozumí se to samo sebou †17. (k čemu; *čemu Wint.) být hotov, připraven; (komu) čelit 1, odolávat, bránit se: Adam ať stojí k slovu zítra (Třeb.); vždy vám stojím k službám (Tyl); – až přijde zápasník, já zmužile mu stojím (Vrchl.) †18. (na koho) číhat 1: jako lotřík na něho na cestě stál (Wint.) †19. (komu) slušet 1, padnout 5: nový plášť mu dobře stál (Prav.) †20. příslušet 1, náležet 1: nemluvím o svém právu, to mi stojí (Hol.) ○ předp. do-, na- se, ob-, od-, po-, pro-, pře-, u- (pou-), u- se, vy-; nás. stávati, stávávati