stín (6. j. -u) (nář. tín Herb.), -u m. 1. obraz (průmět) vzniklý tím, že část plochy za osvětleným tělesem není přímo osvětlena, a jeví se proto jako temnější: osvětlené předměty vrhají s.; obrys stínu; s. stromu padá na cestu, na zeď domu; stíny chodců; dlouhé večerní stíny; letící mraky vrhají na krajinu prchavé stíny; nehmotný s.; ust. spoj. sledovat někoho jako s. stále, neodbytně; jít tiše jako s. neslyšně; bát se svého stínu mít zbytečný strach; přen. expr. tvůj s. a otrok (jsem) (Vrchl.) nerozlučný, oddaný druh, průvodce; dáma, jejímž byl dnes stínem (Her.), přen. (o něčem nepříjemném, nemilém, co je následkem něčeho:) stíny války, otroctví; v někt. přen. spoj. se uplatňuje a) význ. vady, hany ap.: to vrhá s. na jejich rodinu; neshledat na někom ani s.; to je s. na jejich dobré pověsti kaz; b) význ. nedorozumění, mrzutosti, nepříjemného dojmu: ani stínu nebylo mezi námi; mezi jeho ženou a matkou leží jakýsi s. (J. Mar.); to pomyšlení na budoucnost byl s., který se mezi ně stavěl; zast. kdo v slunci chodí, stíny ho následují (Něm.) vynikající postavení má své záporné stránky; geom., fyz. (v optice) vržený s. 2. prostor za osvětleným tělesem, kam nedopadá přímé světlo (zprav. sluneční): seděli ve stínu košatého stromu; nechoď po slunci, pojď do stínu; vyhledávat s. chládek; dnes je 30° ve stínu; některým rostlinám se daří lépe ve stínu na stinných místech; v někt. přen. spoj. se uplatňuje a) význ. blízkosti (často s nepříznivým vlivem) n. méně významného, podřadného, nenápadného místa: zátiší ve stínu hor; ve stínu panských sídel se tísnila obydlí chudých; žila nepovšimnuta ve stínu svého slavného muže; b) zast. význ. ochranného vlivu, záštity: žil ve stínu kláštera (Zey.); ten v stínu Všemohoucího bezpečně odpočívá (Herb., modlitba); fyz. (v optice) neosvětlený prostor za osvětleným tělesem; hvězd. s. Země, Měsíce; Měsíc (při zatmění) vstupuje do zemského stínu; v růz. odb. spoj. prostor, oblast, kam pro něj. překážku nedosahuje působení něčeho vůbec: zeměp. dešťový (srážkový) s. oblast nižších atmosférických srážek v závětří horských pásem; fyz. akustický, zvukový s. oblast, do kt. se vlivem překážky nešíří zvuk 3. temnější zabarvení, kt. se nám jeví na té straně tělesa, na kterou nedopadá přímé světlo: stíny dodávají zobrazeným předmětům plastičnosti; nakreslit kužel a vyznačit na něm modrou barvou s.; geom., fyz. (v optice) vlastní s. 4. tlumené světlo, nedostatek světla; přítmí, šero: světlo lampy padalo jen na stůl, kouty světnice byly ve stínu; zmizeli ve stínu hlubokého lesa 5. kniž. něco nejasného, neurčitého, zprav. temnějšího než okolí: v záři měsíce vystupovaly divné stíny budovy, věže, paláce (Jir.); světlý s. se mihl vc tmě dvora světle oblečená postava; stíny na rentgenovém snímku tmavší místa 6. nedobrá vlastnost, nepříznivá stránka někoho, něčeho: zápor (op. klad 1): klady a stíny civilizace; znát stíny uměleckého života 7. slabý zevní projev, znak něj. pocitu, zprav. nepříjemného: s. přelétl mu přes tvář; na jeho čele se objevil s. lehké zachmuření; s. nevole zmizel z jeho tváře; pozorovala s. únavy v jeho obličeji 8. kniž. slabý náznak, stopa (ve význ. 3) něčeho; zř. odstín: ani s. podoby (mezi sestrami) (Ner.); s. nedůvěry zůstal; nevzbudilo to ani s. podezření; nebylo v něm ani stínu sobectví; na tom není ani stínu pravdy; – pleť o s. tmavší (Čech); zamlčel se o s. přísněji (Pujm.) 9. co ztratilo sílu, výraznost, silně oslabená, nevýrazná podoba někoho, něčeho: park je již sotva s. toho, čím kdysi býval; chřadla, byl jí jen s. toho, co bývala dříve (Svět.) byla zhublá, sešlá; změnila se, ani s. to není bývalé sebevědomé ženy 10. zast. kniž. (v mytickém pojetí) nehmotná posmrtná podoba člověka, duše odloučená od těla; duch 2, mátoha 1: říše stínů podsvětí, zásvětí; s-ové předků (Čech); světlý s. (matky) (Zey.); odprošoval s. velkého básníka (Vrchl.) památku; zdrob. k 1, 2, 5, 7-9 stínek, -nku m. (6. mn. -ncích) řidč.: slabý s. stromku; přen. shledávat (na někom) kdejaký s. vadu; mezi jejich bytostmi neležel ani s. (Maj.) nebylo nedorozumění ap.; – hledat v horku aspoň řídký s.; – kniž. modrý s. pod očima (Olb.) kruh; dva svislé stínky v koutcích (úst) (Neff); s. na rentgenovém snímku; – v očích není ani s. zármutku; – kniž. s. ironie v hlase; ani o s. neurychlil tempa (Šrám.); – zř. (vypravovat) o s. hořčeji (Maj.) odstín; – zř. byla již jen s. toho čilého děvčete (Rub.); expr. *stíneček, -čku m. (Mach.)