středisko, -a (2. mn. -sk, -sek, 6. mn. -scích, -skách) (†střediště, -ě, 2. mn. -šť, Tyl, Ner., Jir. aj.) s. 1. (jen středisko) instituce zřízená k soustředění, provádění, popř. k řízení urč. činnosti: vědecké ústavy a ostatní vědeckovýzkumná s-a; vývojové, dokumentační s.; železniční s.; s. strojní a traktorové stanice; výpočtové s.; zdravotnické (hovor. zdravotní) s. ordinace obvodního lékaře; zubní s.; agitační s.; dispečerské s. 2. místo (zprav. město, oblast ap.), v kt. se výrazně soustřeďuje něj. stránka lidské činnosti hospodářské, politické, kulturní ap.; centrum 2: průmyslové s. kraje; Praha, kulturní a politické s. země; Krkonoše, s. turistického ruchu; s. zimních sportů; rekreační s. 3. kniž. místo shromažďování, schůzek: mládežnické s.; bývalá kavárna Union byla s-em umělců 4. řidč. poněk. zast. střed 5: dostávat se do s-a zájmu (Lit. nov.); byla s-em všech pohledů (Svět.); paní Regína stala se s-em zábav (Her.)