střecha, -y ž. 1. plošný kryt chránící shora vnitřek domu, budovy: s. krytá taškami, břidlicí; eternitová s.; s. kůlny krytá dehtovým papírem; doškové, šindelové střechy chalup; šikmá, rovná s. domu; kopulovitá s. katedrály; bydlet až pod střechou v podkroví; v ust. spoj. bydlet s někým pod jednou střechou v jednom domě n. bytě, společně; nechce s ním být pod jednou střechou společně s ním žít; dobře, že jsme už pod střechou v domě, ve stavení; dostat obilí včas pod střechu sklidit ho do stodoly; s. mu hoří nad hlavou, přen. expr. je mu zle, je v nebezpečí; (ne)mít vlastní střechu (nad hlavou) dům, příbytek; prodat někomu střechu nad hlavou dům, v kt. bydlí, a zprav. připravit jej o příbytek; přen. na korunách jedlí ležela s. sněhová (Rais) pokrývka; S. světa Pamír; lepší vrabec v hrsti než holub na střeše (přísloví); hodit (posadit) někomu červeného kohouta na střechu; hned je oheň na střeše; vrabci na střeše už o tom (dávno) povídají (n. cvrlikají) je to obecně známo; hovor. dostat něco pod střechu dokončit něj. práci úspěšně, vyřídit něco; mít něco pod střechou zajištěno, zabezpečeno; stav. s. tašková, břidlicová, prejzová; s. valbová, sedlová, skořepinová, pultová, křížová, pilová, mansardová; horol. (sněhová) s. převěj 2. kryt 1 chránící shora vnitřek něčeho vůbec: s. auta, kočáru; auto se sklápěcí střechou; spustit střechu; zř. při dešti střechu nad sebou nikdo nenosil (Něm.) deštník 3. okraj klobouku chránící spodní část hlavy před sluncem a deštěm: klobouk se širokou střechou; zdrob. stříška v. t.