stabilisace [-za-], stabilizace, -e ž. (z lat. zákl.) poněk. kniž. dosahování, dosažení, udržování stálosti, stability; stabilizování, ustalování, ustálení: s. válečných poměrů; dočasná s. kapitalismu; s. mezd; s. měny; s. slovních přízvuků; s. terminologie; chem. s. roztoku, kyanovodíku; fot. s. citlivosti (emulze); elektr. s. proudu, kmitočtu; zeměměř. s. bodu jeho trvalé označení v terénu vhodnou značkou (kamenným hranolkem, deskou ap.); – tech. s. motorového vozidla, lodi, letadla; stabilisační, stabilizační příd. poněk. kniž.: s. činitel; s. prostředek; s. zařízení; elektr. s. články, doutnavka; let. s. plocha letadla stabilizátor (tech.)