stav I, -u m. (6. j. -u) 1. souhrn vlastností vyznačujících někoho, něco v urč. okamžiku n. době, poměry, okolnosti, situace, v kt. někdo, něco je, existuje: dobrý zdravotní s.; zhoršení stavu nemocného; být ve stavu střízlivém, nepříčetném; v bdělém stavu; chorobné stavy úzkosti; chápat duševní s. postiženého; uspokojivý s. úrody; cesty jsou v nejlepším stavu; hospodářský s. země; změnit, zachovat současný s.; uvést do původního stavu; pravý s. věcí; současný s. jazyka; látka ve stavu rozkladu; s. obležení; ust. spoj. být v jiném (zast. požehnaném) stavu těhotná; dílo (práce, pokus ap.) je ve stavu zrodu v začátcích, začíná se na něm pracovat; chem. kyslík, vodík ve stavu zrodu bezprostředně po chem. reakci; fyz., chem. kritický s.; s. pevný, kapalný, plynný; plazmatický, koloidní s.; termodynamický, energetický s.; skelný s.; elektr. klidový s. při kt. je přístroj bez vstupního signálu; nulový s. při kt. je na přístroji nulová veličina; odb. beztížný s., s. beztíže v kt. se neprojevuje působení tíže (gravitace); práv. (vyhlásit) výjimečný s.; voj. válečný, mírový s.; med. status 2; jaz. (podle rus.) kategorie stavu predikativum 2. souhrn jednotek něj. celku, počet, velikost něčeho n. jiný kvalitativní vztah v urč. okamžiku, době: s. osob; být veden ve stavu; změna ve stavu zaměstnanců; omezení početního stavu armády; dnešní s. zásob; s. spotřeby; zvýšit s. dobytka; zápas (v kopané ap.) byl přerušen za stavu 3:1; vod. vodní s., s. vody (vyšší, nižší) výška vodní hladiny vzhledem k zvolené základní úrovni 3. postavení jednotlivce z hlediska manželství: s. manželský; svobodný, mládenecký s.; poněk. zast. vstoupit do stavu manželského, ve s. manželský; círk. svátost stavu manželského 4. povolání 1, zaměstnání; souhrn osob k němu náležejících: s. vojenský, duchovní; expr. s. tulácký (Vach.) 5. poněk. zast. společenská třída, vrstva, příslušnost k ní: rozdíl stavu; přísluší k střednímu stavu; povznést se vysoko nad svůj s. (Šmil.); všechny stavy a třídy společnosti (Čech); zast. paní od stavu (Něm.) urozeného rodu; (byl) z rodičův stavu obecného (Pal.); hist. stavy, stavové společenské třídy ve feud. zřízení, které se spolu s panovníkem podílely v růz. formě na moci: s. panský, rytířský, měšťanský; duchovní s.; třetí s. (zvl. v předrevoluční Francii) měšťanstvo; nástup čtvrtého stavu lidových mas, dělnictva, proletariátu 6. být v stavu poněk. zast. ob. být s to, schopen: není v stavu promluvit; já nejsem v stavu si zalhat (Sab.); největší oběť, co jsem pro tě byla v stavu (Preis.); nejsem v stavu na nic mysliti (ČČM)